Povídka č. 79: Miliónové podvody 1/2

28. května 2010 v 13:17 | Tina11 |  Kniha povídek 7. díl
Byl konec prázdnin a začínal nový školní rok. Děti by nejraději měli prázdniny pořád, ale školní docházka je povinná. Po celém Německu nastupoval podzim, občas vykouklo sluníčko, dost pršelo a foukal menší vítr.
            Tina a Tom jeli do Rakouska a jeli přímo do hlavního města - Vídně. Ve Vídni je seminář, který je zaměřen na kriminálky, které v poslední době rozprášili velké gangy - s drogami, auty, zbraněmi a nebo bílím masem…….

Dálniční policie rozprášila gang, který kšeftoval se zbraněmi, auty a drogami. A ještě k tomu zadrželi pěknou tučnou částku - kolem 100 mil euro. Tina a Tom po celou dobu semináře bydleli v jejich domku v Hartbergu.
            Druhý den byl seminář zahájen seznamovacím večírkem na který se Tina a Tom hrozně moc těší - nejraději by zůstali doma a udělali by si svůj program. Ale, aby se Tina a Tom zabavili tak si zajeli do Vídně a navštívili komisaře Chrise Rittera a jeho kolegy.
            V restauraci……. Chris a jeho kolegové seděli u stolu a čekali na dálniční policii. Po chvilce přišla dálniční policie k jejich stolu.
TINA, TOM: " Ahoj."
CHRIS, KRISTIAN: " Ahoj."
CHRIS: " Chci vám představit nového kolegu - Fritz Kunc. Fritzi, chtěl bych ti představit kolegy z dálniční policie - Tina a Tom Kranichovi.
FRITZ: " Velice mě těší."
TOM: " Nás taky."
FRITZ: " Dálniční policie je široký pojem……. Německo, Rakousko……."
TINA: " Našim lovištěm jsou dálnice okolo Kolína nad Rýnem. A kde je Petr??"
KRISTIAN: " Odešel od policie. Teď pomáhá své
mamince s hostincem."
            Po chvilce se objevil Rex. Tina a Tom se přivítali s Rexem a pak se pustili na oběd. K obědu si dali řízek s bramborem. Když jim přinesli oběd, Rex se tak blbě podíval na Kristiána, který si ukrojil kus řízku a zůstal mu na vidličce.
FRITZ: " Rex si nedá kousek řízku."
KRISTIAN: " Rex je na housky se salámem. Chce ještě někdo kousek citrónu??"
CHRIS: " Ne, díky."
TOM: " Ne." Kristián odešel pro další kousky citronu. Rex se zvedl a zamířil si to ke stolu, podíval se na Kristiánův talíř. Vzal si Kristiánův řízek a zalezl pod stůl. Všichni u stolu se nenápadně smáli. Po chvilce přišel Kristián ke stolu, na stůl si položil malý talířek s citróny a pak si všiml, že na jeho talíři chybí velký kus řízku. Kristián se sehnul pod stůl a podíval se na Rexe.
KRISTIAN: " To si ještě spolu vyřídíme."
FRITZ: " Jsi si opravdu jistý, že Rex nemá rád řízky." Kristián neměl slov a raději mlčel.
            Po obědě si dali zákusek - Sachrův dort a vídeňskou kávu.
CHRIS: " A co vy tady ve Vídni?"
TOM: " Přijeli jsme na ten seminář."
KRISTIAN: " Rozprášili jste velký gang."
TINA: " Ano……A naše šéfová nás pověřila."
CHRIS: " A kde pak jste nechali Semira?? Semir musí být všude."
TOM: " Semir hlídá služebnu."
FRITZ: " A co je ještě vaší náplní u dálniční policie??"
CHRIS: " Vybírají pokuty za vysokou rychlost."
TINA: " To taky, ale fungujeme jako jiná kriminálka."
TOM: " Staráme se o nehody na dálničních, řídíme uzavírky a kolony a nádenících a tak."
FRITZ: " To zní zajímavé."
KRISTIAN: " Ještě řekni, že by ses chtěl projíždět ve 200 km/h po dálnici za zločincem při hustém provozu, střílení řidičů,……. To by asi pro tebe nebylo. To je spíš pro ty mladý jako je Chris a nebo pro ty, kteří chtějí zažít dobrodružství."
FRITZ: " To radši zůstanu ve Vídni na klidné kriminálce a budu se cpát s houskami se salámem." Rex radostně zaštěkal, když uslyšel slovo housky se salámem.
TINA: " A kde je Teresa???"
CHRIS: " Odjela za Janem do Kolína."
TINA: " Chtěli jsme s ní popovídat…….."
CHRIS: " Tak zase někdy jindy."
            Když dojedli zákusek a pak zaplatili. Všichni společně vyšli z restaurace a zastavili se u šedo-stříbrného mercedesu.
FRITZ: " To je služební vůz a ne jako my……."
KRISTIAN: "
Buď rád, že nám ty naše auta jezdí."
CHRIS: " A nebo můžeš jít k dálniční policii."
FRITZ: " Zůstanu tady v Rakousku."
KRISTIAN: " A co máte v plánu??"
TOM: " Půjdeme se projít do centra a večer máme zahajovací večírek."
CHRIS: " Na vás jde vidět, že se tam opravdu těšíte."
TINA: " Přímo skáčeme radostí." Všichni se rozloučili, Tina a Tom se také rozloučili s Rexe. Tina a Tom nasedli do mercedesu a odjeli směrem na centrum.
FRITZ: " Jsou milí kolegové z dálniční policie."
KRISTIAN: " A my půjdeme do kanceláře pracovat."
            V centru Vídně……. Tina a Tom si prošly celý centrum Vídně. Procházeli po rušné pěší zóně, kde se koukali do krámků po jejich levé ruce. Tina šla o trochu napřed a Tom se zastavil u krámku s hračkami. Zakoukal se na 2 středně velké lední medvědy. Byl to jejich lední medvěd - Knut z Berlínské ZOO.
TOM: " Tino,……." Tina se zastavila a otočila na Toma.
TINA: " Copak je??" Tina šla k Tomovi.
TOM: " Něco jsem našel pro kluky. Když jsme jim slíbili, že Petrovi a Martinovi něco přivezeme."
TINA: " Nemají těch plyšáků nějak moc."
TOM: " Miláčku, to máš sice pravdu a sliby se mají dodržovat. A jestli si nevzpomínáš na našeho Knuta z berlínské ZOO. A uznej, že jsou moc roztomilí, jako……."
TINA: " No dokonči tu větu."
TOM: " Jako ty." Dal Tině pusu na tvář a zašel do hračkářství. Po chvilce vešla do hračkářství i Tina. Prodavačka vzala poslední dva lední medvědy z výlohy a dala je tašky.
            V domku - Hartberg……. Tina a Tom měli skoro 3 hodinky čas než odjedou na zahajovací večírek. Tom se natáhl a usnul v houpací síti na terase, kde bylo posezení pod střechou. Na verandě byl železný zahradní nábytek a terasa byla ohraničena dřevěným zábradlím, na kterém byli truhlíky s petúniemi. Z terasy vedli 3 schody na zahradu. Tina stříhala uzrálé hroznové víno, které rostlo na altánku, který stál uprostřed zahrady. Tina z vína dělá domácí víno, které můžou pít i Péťa s Martinem. Pak si Tina sedla do křesla a začala si číst knížku o létání - učebnici do kurzu létání. Tinu za krátký čas čekají zkoušky, aby získala pilotní licenci. Tom se asi tak po dvouch hodinách probudil, protože se ochladilo a pomaloučku se blížil večer. Tom vešel do baráku, kde Tina sladce spala v křesle a kniha pomaloučku padala na zem. Tom Tině vzal knihu a Tina se probudila.
TOM: " Nechtěl jsem tě probudit."
TINA: " To nevadí." Tom dal Tině pusu na lepší probuzení.
TOM: " Dáš si kafe??"
TINA: " Moc ráda." Tom odešel do kuchyně kafe pro sebe a Tinu.
TOM: " Koukám, že ses činila." Tina přišla za Tomem do kuchyně.
TINA: " Radši bych dělala to víno než nějakej večírek."
TOM: " Miláčku, to ti úplně věřím." Dali si malý polibek. Po kafi se pomaloučku připravovali na večírek. Trochu lépe se oblékli na společenskou akci. Na večírku se hlavně představovali odkud přijeli a trochu naznačili, co řešili za případ. Tina s Tomem se moc dlouho na večírku nedrželi, protože to měli velký kus cesty do Hartbergu.
            Ráno v Kolíně nad Rýnem……. Elena se chytala na oběd a čekala na svoji kolegyni a až se vrátí z oběda. Mají to dané od svého ředitele, že jedna půjde na oběd a ta druhá musí
na ní počkat. Během 5 minut přišla Elenina kolegyně.
MONIKA: " Elen, tak můžeš jít na oběd."
ELENA: " Už úplně umírám hlady."
MONIKA: " Ani se ti nedivím."
ELENA: " Zatím ahoj." Elena si vzala svoje věci a odešla
z kanceláře. Ještě se na chvilku zakecala na chodbě s kolegyní. Elena vůbec tušující, po chodbě šel Jan. Elena byla k Janovi zády a tak na poslední chvíli do sebe na razili, když se Elena otáčela, že půjde pryč z firmy.
ELENA: " Co ty tady??"
JAN: " Chtěl jsem tě pozvat na oběd, pokud mi nedáš košem."
ELENA: " Ale ne, a měl jsi mi zavolat, že přijdeš."
JAN: "
Chtěl jsem tě překvapit."
ELENA: " Tak to jo. Tak jdeme. Umírám hladem."
JAN: " Rozkaz, šéfe." Společně odejeli na oběd do jejich oblíbené restaurace.
        Na obědě…….
JAN: " Mám pro tebe překvápko."
ELENA: " A jaký??"
JAN: " Tento víkend máme prodloužený víkend. A tak bych ho chtěl prožít jenom s tebou."
ELENA: " Tak to je skvělí. Potřebuji si vyčistit hlavu od toho blázince v práci. A kam by to bylo."
JAN: " To je takové moje malé překvápko."
ELENA: " Tak se moc těším. A kam chceš dát Šarlotu a Barbaru??"
JAN: " No přeci k tvé milé kamarádce vrchní komisařce Tině Kranichové."
ELENA: " Miláčku, na jedno jsi zapomněl."
JAN: " NA co pak??"
ELENA: " Naše vrchní komisařka Tina Kranichová je mimo Kolín nad Rýnem. Na semináři ve Vídni. A nebo……."
JAN: " No……."
ELENA: " Tvoje sestra."
JAN: " Ta určitě bude chtít jet na víkend domů."
ELENA: " A nebo by jsme mohli poprosit Tininu matku."
JAN: " Přece ji nebudeme otravovat."
ELENA: " To nech na mě."
JAN: " No dobře."
            Ve Vídni……. Tina a Tom pravidelně jezdili na seminář do Vídně a někdy s takovou nechutí, že by nejraději zůstali v Hartbergu a nebo odjeli do Kolína. Občas se Tina s Tomem setkali s Chrisem a jeho kolegy. Občas šli spolu na malý oběd a odtud se Tina s Tomem odešli na seminář poslouchat ostatní kolegy.
            V Kolíně……. Na dálnici A47 se stala nehoda, při které byla usmrcena jedna žena z humanitární firmy Žlutá stužka a dalším účastníkem byla Elena Richterová, ale té se nic nestalo. Byla akorát lehce zraněná. Po této dálnici jel Semir a když přijelo BMW na místo nehody hned si všiml Elenina vozu a běžel k ní rychle.
SEMIR: " Eleno, je ti něco??"
ELENA: " Zdá se, že ne, ale strašně mě bolí hlava."
SEMIR: " Pomůžu ti vem." Semir pomohl Eleně ven z auta. Semir Elenu odvedl k jeho autu, kde ji posadila na místo řidiče. Semir se natáhl pro vysílačku. "Kobra11, centrále."
CENTRÁLA: " Centrála slyší."
SEMIR: " Jsem na dálnici A47 u nehody na 145 km, potřebuji tu sanitku a kolegy."
CENTRÁLA: " Posily jsou na cestě."
SEMIR: " Díky, konec." Zavěsil vysílačku.
ELENA: " Semire, dáš to vědět Janovi……."
SEMIR: " Přímo jsi mi to vzala z úst." Vzal svůj mobil a volala Janovi.
JAN: " Ahoj Semire, něco se děje."
SEMIR: " Jane, můžeš přijet na A47, ale naléhavě??"
JAN: " Elena měla nehodu??"
SEMIR: " Ano, ale nic se jí nestalo. Je jenom trochu vyděšená z nehody."
JAN: " Hned jsem tam." Zavěsil. Sebral klíče od auta a vyrazil na dálnici A47.
            Na dálnici……. Kolem nehody se už ochomítali kolegové, technici, záchranáři a hasiči. Během půlhodiny byl na místě nehody Jan. Jan šel hned za Elenou, která byla u sanitky.
JAN: " Elen, jsi v pořádku??"
ELENA: " Jenom samé modřiny a trochu mě bolí hlava, ale jsem živá a zdráva." Jan objal Elenu. Přišli k nim Semir a Hote.
SEMIR: " Eleno, říká ti něco jméno Daniela Königová??"
ELENA: " Ano, pracuje u nás ve firmě."
HOTE: " Daniela Königová zemřela při nehodě." Eleně proběhl po zádech malý mráz.
ELENA: " Byla to velice příjemná holka. Ve firmě byla oblíbená." Trochu se jí oči zahltily slzami.
JAN: " A znala jsi moc dobře??"
ELENA: " Ano, když jsme spolu dělali na projektech tak jsme se ve většině shodli."
SEMIR: " A co dělala ve firmě??"
ELENA: " Schvalovala všechny částky na projekty, která dělala firmy do Afriky, pak jsme spolu občas schvalovali projekty, ale hlavně se starala o finance firmy."
JAN: " I mzdu zaměstnancům??"
ELENA: " Ano, všechny finanční transakce."
SEMIR: " Určitě budeš chtít dělat na tomto případu. Já se dohodnu se šéfkou, ale myslím si, že to nebude žádná problém."
JAN: " Elenu odvezu do firmy a zastavím se ředitelem. Pak přijedu na služebnu."
SEMIR: " Dobře."

......Pokráčko zase příště.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 michal michal | Web | 28. května 2010 v 14:02 | Reagovat

zase tady nebudu mám špatné známky až tu budu ozvu se

2 Anna Anna | Web | 28. května 2010 v 16:42 | Reagovat

moc pěknyy začátek:) už se těším na pokračko! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama